Kdo seje vítr, sklizí hurikán

Kdo seje vítr, sklizí bouři. Univerzálnost přísloví v současnosti platí hlavně na jinak neúrodném Blízkém východě.

A je také shrnutím podstaty nekonečného agresivního kolotoče, na jehož základě je obhajováno kdeco. Od obrovských, nesmyslných výdajů na zbrojení přes státní terorismus nebo vytváření různých temných struktur až po samotnou legitimitu rozličných státních zřízení.

Z hlediska Spojených států sklidil jistě bouři zasloužené odplaty známý íránský generál Kásim Sulejmání. Úspěšný velitel elitních perských Kuds (volně přeloženo: Jeruzalémské jednotky!) přišel dnes ráno o život při americkém úderu v Bagdádu, což měl být patrně nejen trest za mnohaleté tajné aktivity, leč především břitký vzkaz do stále sebevědomějšího Teheránu. Odhodlaného prosadit se v širokém “půlměsíci” Irák, Sýrie, Libanon a nejspíše i dál. A to navzdory tvrdým ekonomickým, teroristickým nebo jiným protiakcím soupeřů.  

Čistě vojensky úspěšný úder nese ale také do očí bijící rysy mediálně vděčné agresivity, co se jednak váže k sérii amerických neúspěchů či ztráty tváře v oblasti, leč současně i k letošním prezidentským volbám v USA. Donald Trump v nich křeslo obhajuje, přičemž patrně dobře ví, k jak nebývale ostré kampani povede svéráz jeho (mezinárodní) politiky. 

O krocích v zahraničí se za “velkou louží” říká, že při hlasování nemohou pomoci, leč mohou uškodit. Na což trumpovská administrativa – neobvyklá oproštěností od typických “cingrlátek” propagandistických hesel o svobodě a lidských právech – reaguje svým způsobem typicky. Nedomyšlenou, humpoláckou agresivitou, kterou lze dobře prodat určitým vrstvám obyvatelstva. Zneklidněných dejme tomu tím, že pokus mocností Západu odstranit syrského Bašára Asada vedl k posílení ruského a íránského vlivu. Případně k obětování poněkud dezorientovaných kurdských spojenců; zločinně likvidovaných klíčovým americkým spojencem v NATO...  
    
Není proto nijak nepravděpodobné, že fyzická likvidace Sulejmáního (a dalších důležitých osob),  muže, považovaného občas za skutečného perského zaminira, nepřinese nic pěkného. Určitě roztočí spirálu nevraživosti v extrémně komplikovaném regionu. Obecně “zdůvodní” další použití síly proti nepřátelům a smrt “mučedníků” bude šikovně využita k závažnému rozhojnění už tak nemalých (a obyvatelstvo sjednocujících) protiamerických nálad v Íránu, Iráku a jen Alláh ví, kde ještě jinde.

Mohla by to tak být najmě supervelmoc a její spojenci, kdo bohužel nakonec sklidí bouři. Obrovským hurikánem, neštěstím pro postavení Západu na mezinárodní poli byl už samotný Bushův vpád do Iráku. Nedomyšlená invaze, při níž fanatici šířili, že kdo není s námi, je proti nám. 

Obdobný článek byl včera publikován na iDNES.cz a v dnešní MF na něj navazuje rozsáhlejší analýza