Sametový kýč?

21. 11. 2019 14:18:10
Sedmnáctý listopad zůstává středobodem toho, čemu by asi nejlépe slušelo přezdívat „sametový kýč“...

Je to patrné rok co rok, ovšem při třicátém výročí se organizátoři nesporněvyšvihnou.

Těžko uvažovat již jen o tom, že československé události roku 1989 byly revolucí. Nesčetněkrát kritizovaný výrok disidenta, expremiéra i expředsedy Senátu Petra Pitharta o pokojném předání moci je totiž nemírně obezřetným obratem. Existuje přece dost okolností, indícií nebo nepřehlédnutelných svědectví, co oficiální obraz naprosté spontaneity převratných událostí zcela zpochybňují. Kdyby nic, tak nepříliš připomínaná východoevropská konstelace, že krom svérázného Čaušeskova Rumunska se ve východním bloku čekalo toliko na nás...

Sametová revoluce alias „textilní převrat“, jak se neoficiálně říká, zahrnoval patrně cosi nepoctivého hned od počátku. Nesl si to v „genech“ a vrozený rys ještě dále rozvedla systematická „výchova“. Extrémně naivní ideály občanů, jimž bylo slibováno zachování socialistických jistot, ale přitom „samočinný“ nástup bezmezných svobod či životní úrovně Západního Německa, byly snadno a rychle vytěženy. Dokonce tak bezohledně, až kritičtí vzdělanci hovoří o změně jedné formy koloniální závislosti v koloniální závislost formy druhé. K čemuž urychlená změna 17. listopadu v sentimentální fangli nemálo napomohla.

Lví podíl na metamorfóze ideálů v paravan tragikomických hesel mělo obmyslné úsilí řady „ohnivých budovatelů“ kapitalismu. Lačných propagátorů ideologicky zdůvodněné bezohlednosti, konformity a zbohatlického snobismu. Příběh československé demokratizace – víceméně dozvuk zahraničních událostí – tak začal jejich péčí fungovat coby nenapadnutelný monolit. K jehož kritice se sníží jedině ve stínu číhající příznivci „Strany a Vlády“. Posléze případně trollové „východních imperialistů“, protože strašení comebackem neostalinismu již po třiceti letech není zrovna sexy.

Soudobým politikům, hospodářským kapitánům nebo činovníkům mínkotvorných médií se tři křížky začátků tranzice stále hodí, a křížek tak nad nimi rozhodně ne(u)dělají. Odvozují z něj přeci legitimitu vlastních pozic. Ergo nemohou si dovolit vynechat žádný moment, kdy lze ještě foukat do vyhaslého revolučního popela a vymačkávat z voličů poslední slzy dojetí. Futrovat tím nejenom legitimitu vlastních výdobytků, ale třeba i své sladkobolné vzpomínání na mladistvý rozlet. Na nástup do uprázdněných úřadů či redakcí, do zprvu nikým a ničím nehlídaného (privatizačního) byznysu. Do rozjezdu čehokoli, co zrovna frčelo. Na Slovensku hlavně profesionálního nacionalismu, z nějž brzy vykvetla záplava nebývalých funkcí.

Dohromady je to osobitá variace rituálu, jímž soudruzi do omrzení glorifikovali „Vítězný únor“. Vždyť od převzetí moci prodělala jejich diktatura složitý vývoj, při němž prvotní drajv rychle upadal. Až nakonec zůstal jedině unavený, ideově dutý policejní stát gerontokratů. Doteď však programově zahrnovaný pod čtyřicet jedna paušalizovaných let.

Vymezování se vůči en bloc „totalitě“ je snazší nad cokoliv jiného. Hlavně v „převratné epoše“ – budování a obrany vymožeností demokracie. Zatížené nespočtem „(post)revolučních přehmatů“ a doteď usměrňované výchovou ke „správnému myšlení“. Opět existují nositele jediné možné pravdy. Ta se v českých sdělovacích prostředcích veřejné služby objevuje zcela periodicky. Obdobně jako neochvějné oprašování mramorového kultu vybraných „revolučních svatých“. V první řadě Václava Havla, k jehož nadživotní soše nepatří jediný kaz. Ani v jeho případě tak relativně nevinná věc, jakou byla nemírná láska k alkoholu, se zdvořile vynechává. Snad aby „titán“ nespadl z piedestalu k podobným, jejichž alkoholismus je zmiňován místo titulu před jménem.

Prezidentka Zuzana Čaputová, křišťálově marketingový produkt, úspěšná pro svou neznámost, měla na pražské Národní třídě kus nechtěné pravdy: dlouhá cesta je pořád před námi.

(Text vznikl 15. listopadu a byl publikován slovenským deníkem Pravda)

Autor: Pavel P. Kopecký | čtvrtek 21.11.2019 14:18 | karma článku: 32.95 | přečteno: 1042x

Další články blogera

Pavel P. Kopecký

Sedláci u Chlumce

Novoroční předsevzetí jsou velmi častá a ambiciózní. Často také právě proto nejsou lidmi dodržována. A co teprve politiky!

1.1.2022 v 16:19 | Karma článku: 14.40 | Přečteno: 444 | Diskuse

Pavel P. Kopecký

Právě jsem se vrátil z Hradu!

Prezident všechny mé návrhy přijal! - Premiéři Klement Gottwald a Petr Fiala mají hodně společného...

18.12.2021 v 14:35 | Karma článku: 25.12 | Přečteno: 924 | Diskuse

Pavel P. Kopecký

Boje o Hrad

Hlava státu je těžce nemocná a brzké uzdravení jí nejvíce veřejně přejí úhlavní nepřátelé. Proč asi?

27.10.2021 v 16:05 | Karma článku: 18.56 | Přečteno: 575 | Diskuse

Pavel P. Kopecký

Politická Štěstěna aneb Kdo spláče nad výdělkem

Nad výdělkem letošních sněmovních voleb spláčou především takzvaní obyčejní lidé. Dolních deset milionů.

15.10.2021 v 10:35 | Karma článku: 26.29 | Přečteno: 692 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jiří Žamboch

Putinovo dnešní vojenské srovnání NATO a Ruska záměrně kulhá.Situace Ruska je o dost lepší

Dnešní srovnání NATO Putinem dalším chytrým Putinovým tahem.Prohlášení "Rusko vydává desetkrát méně na obranu než Spojené státy, tak je ruský útok na NATO nesmyslný." má ukolébat veřejnost evropských členů NATO.Je to však jinak.

28.3.2024 v 20:10 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 18 | Diskuse

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 12.34 | Přečteno: 160 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 28.23 | Přečteno: 569 | Diskuse

Petr Duchoslav

Ruský břeh Roberta Fica

Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.

27.3.2024 v 9:24 | Karma článku: 25.26 | Přečteno: 524 | Diskuse

Petr Štrompf

Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu

Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.

26.3.2024 v 17:34 | Karma článku: 18.92 | Přečteno: 471 | Diskuse
Počet článků 131 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 507

Politolog, historik a publicista. Veliký příznivec kritického myšlení a nepřítel frází. Lehký provokatér.:-)

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...