Miloš Zeman a paradoxy sociální demokracie

16. 07. 2019 16:23:41
Hlava státu znovu bohužel dokázala (především sobě), že Ústava pro ní není než trhací kalendář. De facto rozvíjí, byť to někteří neradi uslyší, ohýbání fundamentálních norem, k němuž se uchylovali jeho předchůdci: Havel a Klaus

Prezident Miloš Zeman je neobyčejně obratný politický taktik. „Husitskou“ politickou partii „proti všem“, v níž on je zcela dominantní figurou – králem, dámou i střelcem současně – hraje s převahou starého valchaře. Falešného hráče, pro nějž je příležitost ku vysoké hře vším. Bazální životní potřebou. Už dávno je sice jen stínem charismatického muže, jakým býval v rozhodujících letech transformace, leč vzdor tomu své významné souputníky doteď převyšuje o několik hlav.

Hlava státu znovu bohužel dokázala (především sobě), že Ústava pro ní není než trhací kalendář. Pouhá imitace pravidel, jež jsou, řečeno parafrází Dostojevského, skutečným osobnostem k smíchu. De facto rozvíjí, i když to někteří neradi uslyší, ohýbání fundamentálních norem, k němuž se uchylovali jeho předchůdci: Havel a Klaus.

Ministra kultury Antonína Staňka, směšnou to figurku a nominanta sociální demokracie v jednom, nakonec ze šachovnice stáhne, ale výlučně ze strategických důvodů. Nota bene s furiantskou poznámkou, že premiérův návrh na odvolání podřízeného nevyslyší hned, nýbrž teprve v poslední den měsíce července!

Dalo se tušit, že se prezident Zeman širokému tlaku nepodvolí a přinejmenším letní měsíce využije k další „restauraci“ vlastní moci. Jestliže koncem t. m. domněle ustoupí (oprávněným) výtkám, že nerespektuje literu základního zákona ČR, nevyklidí tím bitevní pole. Octneme se víceméně na počátku, neboť odvolání jednoho neznamená jmenování druhého.

Je to mazaný i poťouchlý tah. Výsměch „konkurentům“, na něž se nejlíp hodí Zemanovo oblíbené pejorativní slovo „čučkaři“. Lidovým domem do ministerského křesla prosazovaný Milan Šmarda, jinak drobný starosta, jehož až donedávna širší veřejnost neznala, zůstane totiž viset ve vzduchoprázdnu. Tímtéž tahem je také zesměšněno na pondělek svolané setkání Ústředního výkonného výboru ČSSD, kde se má jednat o ne/setrvání v koaliční Babišově vládě. Jestliže se však ztratil formální důvod pro rozbití kabinetu, sociáldemokraté budou muset přikývnout jeho pokračování. Jelikož kdyby ne, učiní sami ze sebe agresora proti fungující exekutivě, co úspěšně prosazuje spoustu potřebných sociálních opatření. Těmi se přece předseda levostředové partaje Jan Hamáček rád a často chlubí...

Rokování o novém ministru kultury bude dalším kolem boje o poloprezidentský řád země. O překreslování ústavního pořádku, při němž premiér Babiš, agrární magnát se spoustou másla na hlavě, degeneroval v jakéhosi mediátora. Smírčí postavu mezi „otcem“ a „dítětem“, mezi prvním občanem a jím kdysi ze země vydupanou Českou stranou sociálně demokratickou.

Být možná až spíkrem Pražského hradu není pro předsedu vlády nijak důstojná pozice. Tím patrněji, když si všimneme, že nejpregnantnější charakteristikou dosavadní situace je následující bonmot: „O obsazení ministerstva kultury vzdor Ústavě rozhoduje prezident, který o problémech kultury nemá ani páru, a drží tam člověka, jenž o nich také nemá páru, a zoufale brání nástupu někoho, kdo o nich také skoro nic neví...“

Nezasvěcený člověk by snad mohl nabýt dojmu, že stav věcí je víceméně pouhé mocenské kočkování se stárnoucím prezidentem, pro kterého je ponižování všech, kdo mu nejsou sympatičtí, zvráceným sportem. Leč není to tak prosté. Páně prezidentova egoistická hra kočky s myší je toliko nejviditelnějším aspektem politického cirkusu, na nějž bezradná pravicová opozice reaguje infantilními podněty ke změně volby prezidenta.

Ve druhém plánu tragikomické seriálové scény se skrývá zápas o další Zemanův neformální vliv na vládní činnost. A klidně i na další život nejstarší české partaje – sociální demokracie, jež z kdysi hvězdných třiceti procent padla k hranici volitelnosti. Její předáci v soukromí zkroušeně vyprávějí, že již ve (velkou) budoucnost dvakráte nevěří, a tak si každý hledí zachránit vlastní kůži. Přesněji řečeno: ukořistit, co se ještě ukořistit dá. Takže za zády bezbarvého Hamáčka probíhá svár různých křídel, v nichž řečený Šmarda značí blízkého přítele odstaveného expremiéra Sobotky.

Do budoucna není přece úplně bezcenné ovládnout známou levicovou značku. A kdyby se ani to nevyplatilo – pořád je s ní spojeno množství nemovitého majetku do konkurzní podstaty. Dokonalý kapitalistický paradox pro reálný konec formace, na níž se kdysi po grejcaru skládal chudobný proletariát.

Celkově vzato se v České republice stěžejně překresluje dosavadní politický půdorys. Maže se hodně z třicetiletého vývoje, přičemž spousta lidí je k tomu lhostejná. Slepá a hluchá. Někteří z tradice, jiní z obrovské i srozumitelné deziluze z polistopadových „elit“ a jejich tristního „díla“.

Text v krácené podobě zveřejnil slovenský deník SME








Autor: Pavel P. Kopecký | úterý 16.7.2019 16:23 | karma článku: 13.19 | přečteno: 356x

Další články blogera

Pavel P. Kopecký

Trump a vnitřní terorismus

Ve Spojených státech se po krvavých atentátech mluví o „vnitřním terorismu“, ale protiopatření tomu neodpovídají. Navzdory tomu, že Washington kdysi dokonce rozpoutal další „světovou válku“ - válku s terorem.

12.8.2019 v 16:03 | Karma článku: 9.93 | Přečteno: 211 | Diskuse

Pavel P. Kopecký

Ideologická diverze

Příšerná jednostrannost v našem středním proudu doteď, třicet roků od starého zřízení, dominuje. A má lví zásluhu na úspěchu obskurních informačních zdrojů.

2.8.2019 v 11:09 | Karma článku: 18.34 | Přečteno: 494 | Diskuse

Pavel P. Kopecký

Normalizovaný Lidový dům

Situaci v Česku nejlépe vystihuje vtip, že jedině v nejkulturnějších zemích může ústavní krizi způsobit kultura. U nás je to div divoucí, paradox všech paradoxů.

30.7.2019 v 12:49 | Karma článku: 14.46 | Přečteno: 443 | Diskuse

Pavel P. Kopecký

Ukrajinský komik a jeho svět

Vítězství strany prezidenta Zelenského je porážkou válečníků. Porážkou leckdy vysloveně extrémistických struktur - protagonistů oněch kdysi nepravidelných, ale o to radikálnějších pravicových bataliónů.

24.7.2019 v 8:47 | Karma článku: 20.02 | Přečteno: 430 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Lubomír Sedlák

Kdy má část nějakého státu právo se od něj odtrhnout?

Díval jsem se nedávno v televizi na seriál o americké občanské válce, která vlastně vypukla především proto, že Konfederace, tedy jih USA, se chtěla kvůli zachování otroctví odtrhnout od zbytku země.

17.8.2019 v 13:59 | Karma článku: 7.06 | Přečteno: 156 | Diskuse

Jan Dvořák

Prezident Šmardovo jmenování podepsat nemůže, ačkoli chce

Prezidentovo tvrdošíjné lpění na tom, že Michala Šmardu ministrem nejmenuje navzdory tomu, že stejně tvrdošíjně na jmenování trvá předseda Hamáček, má překvapivé důvody.

17.8.2019 v 9:59 | Karma článku: 11.61 | Přečteno: 364 | Diskuse

Petr Holoubek

Tisková konference Jana Hamáčka

Tisková konference Jana Hamáčka ohledně setrvání ČSSD ve vládě tak, jak by měla vypadat, ale nejspíš nebude. Bohužel.

17.8.2019 v 9:38 | Karma článku: 12.63 | Přečteno: 395 | Diskuse

Nikola Borovičková

Zrušením stravenek lidé opravdu nepřestanou jíst

Opozice stravenkové "revoluce" přišla s opravdu bizarním argumentem. Tvrdí, že jakmile na penězích nebude napsáno „stravenka“ tak to znamená, že lidé nebudou utrácet peníze za jídlo a ztratí se tak jeden z pracovních benefitů.

17.8.2019 v 8:50 | Karma článku: 27.24 | Přečteno: 451 | Diskuse

Martin Mařák

Jak se řídí stát jako firma

Ehm, jaksi však až jen do té doby, než skutečný šéf BIG BOSS firmy rozhodl, že tomu bude jinak. Pak pan premiér poslušně sklapl podpatky.

17.8.2019 v 7:37 | Karma článku: 12.51 | Přečteno: 347 | Diskuse
Počet článků 40 Celková karma 16.22 Průměrná čtenost 431

Politolog, historik a publicista. Veliký příznivec kritického myšlení a nepřítel frází. Lehký provokatér.:-)

Najdete na iDNES.cz