Kulhající Venezuela, měnící se svět

17. 06. 2019 17:02:35
Venezuela se stala jedním z kolbišť střetů mezi zatím jedinou supervelmocí, Spojenými státy americkými, a velmocemi (staro)novými – Ruskem a Čínou. Pragmaticky spolupracujícími obry.

Venezuela se stala jedním z kolbišť střetů mezi zatím jedinou supervelmocí, Spojenými státy americkými, a velmocemi (staro)novými – Ruskou federací a Čínskou lidovou republikou. Pragmaticky spolupracujícími obry, kteří mají také své nevybíravé ambice, za něž hrají opravdu tvrdě. Prozatím v mnoha aspektech spolupracují, neboť chápou, že i když USA slábnou, stále mohou jejich význam zatlačit jedině na základě koordinované spolupráce. K sobě proto prozatím přistupují s jistou opatrností. Ačkoli je nabíledni, že se jejich zájmy v mnohém rozcházejí, pokud nejsou přímo protikladné.

Společné kroky Moskvy s Pekingem se projevily v „doválčující“ Sýrii, v podpoře sankcionovaného Íránu, ohledně stabilizace Korejského poloostrova či v horkokrevné Latinské Americe, kde rovněž probíhá přetahovaná o geopolitickou orientaci toho kterého státu. Kupříkladu Brazílie, jejíž současný prowashingtonský prezident Bolsonaro přináší mimo jiné oslabení uskupení BRIC(S).

V našem koutě světa je často medializována „kauza“ Bolívarovské republiky Venezuely. Na naftu extrémně bohatá, přitom ekonomicky skoro zhroucená země, kolem níž zjevně krouží „staromilské“ geopolitické představy prezidenta Donalda Trumpa. Nepokrytě formovaného dogmaticky chápanou Monroeovou doktrínou. Oním pojetím mezinárodních vztahů, jehož aplikace ze strany Bílého domu měla mimochodem leckdy cosi společného s postupem, jehož se Kreml dopustil vůči Československu v roce 1968. Nebo se dnes dopouští ve vztahu k takzvanému „Blízkému zahraničí“...

Řečené ovšem nemění nic na tom, že potenciální hospodářský tygr Venezuela padl do pasti bídy, z níž se nedovede vymotat. Propast obrovské chudoby s její „přidruženou výrobou“, vnitřní bezpečnostní nestabilitou, způsobily třímilionovou migraci. Jakož i postupné utužování Madurova režimu. Gró nesvobodného zřízení nyní představuje generalita či rozličné bezpečnostní složky, které se neštítí olbřímí korupce nebo kontroly nad drogovým podloudnictvím. Pochybné elity, jež ztráty způsobené nerovnou ekonomickou válkou s USA demagogicky prezentují jako příčiny veškerých hospodářských obtíží státu.

Ty jsou doopravdy nemalé a v první řadě vyrůstají z mnohaletých chyb „revoluční“ národohospodářské politiky. Caracas není obvykle s to splácet ani své zahraniční dluhy, na což naposledy reflektovala Deutche Bank, když zabavila dvacet tun venezuelského zlata. Zálohu za 750 milionů dolarů, jež svého času půjčila jihoamerické zemi.

Přesto se zdá, že režim, podporovaný Rusy, Číňany, v zásadní míře Kubánci, ale též dalšími aktéry, (vy)drží. Spojenými státy dotovaná i masivně mediálně podpíraná opozice postupně ztratila dech. Načež byla oficiálně potvrzena rokování znepřátelených stran v Norsku. O krachu plánu na rychlou výměnu venezuelských vůdců svědčily už předtím nevěrohodné výroky bývalého ředitele CIA, zaminira Mikea Pompea. Faktické výzvy k pokračování odporu. Vždyť údajnému Madurovu záměru prchnout do Havany měl na poslední chvíli zabránit jen nátlak Moskvy. Stejný propagandistický „efekt“ nejspíš přineslo i nejnovější, podobně laděné tvrzení jeho šéfa Donalda Trumpa, že Rusko stahuje vojenské poradce. Ani to by totiž dvakrát neladilo s fakty. Včetně toho, kolik dolarů už Kreml do soudobé Venezuely vložil. Mluví se o investicích ve výši 17 miliard dolarů, přičemž kompletní pohledávky „dua“ Moskva-Peking dosahují až jednoho sta miliard amerických dolarů.

Nejtvrdší měna světa je jinak zbraní sama o sobě. Proto rovněž v tomhle ohledu chystají chavézovci některé pozoruhodné kroky. Možná se tak Venezuela stane jedním z polygonů peněžní dimenze globálních konfliktů.

Obdobný text vyšel minulý týden ve slovenském deníku Pravda

Autor: Pavel P. Kopecký | pondělí 17.6.2019 17:02 | karma článku: 15.94 | přečteno: 584x

Další články blogera

Pavel P. Kopecký

Trump a vnitřní terorismus

Ve Spojených státech se po krvavých atentátech mluví o „vnitřním terorismu“, ale protiopatření tomu neodpovídají. Navzdory tomu, že Washington kdysi dokonce rozpoutal další „světovou válku“ - válku s terorem.

12.8.2019 v 16:03 | Karma článku: 9.93 | Přečteno: 211 | Diskuse

Pavel P. Kopecký

Ideologická diverze

Příšerná jednostrannost v našem středním proudu doteď, třicet roků od starého zřízení, dominuje. A má lví zásluhu na úspěchu obskurních informačních zdrojů.

2.8.2019 v 11:09 | Karma článku: 18.34 | Přečteno: 494 | Diskuse

Pavel P. Kopecký

Normalizovaný Lidový dům

Situaci v Česku nejlépe vystihuje vtip, že jedině v nejkulturnějších zemích může ústavní krizi způsobit kultura. U nás je to div divoucí, paradox všech paradoxů.

30.7.2019 v 12:49 | Karma článku: 14.46 | Přečteno: 443 | Diskuse

Pavel P. Kopecký

Ukrajinský komik a jeho svět

Vítězství strany prezidenta Zelenského je porážkou válečníků. Porážkou leckdy vysloveně extrémistických struktur - protagonistů oněch kdysi nepravidelných, ale o to radikálnějších pravicových bataliónů.

24.7.2019 v 8:47 | Karma článku: 20.02 | Přečteno: 430 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Lubomír Sedlák

Kdy má část nějakého státu právo se od něj odtrhnout?

Díval jsem se nedávno v televizi na seriál o americké občanské válce, která vlastně vypukla především proto, že Konfederace, tedy jih USA, se chtěla kvůli zachování otroctví odtrhnout od zbytku země.

17.8.2019 v 13:59 | Karma článku: 7.06 | Přečteno: 177 | Diskuse

Jan Dvořák

Prezident Šmardovo jmenování podepsat nemůže, ačkoli chce

Prezidentovo tvrdošíjné lpění na tom, že Michala Šmardu ministrem nejmenuje navzdory tomu, že stejně tvrdošíjně na jmenování trvá předseda Hamáček, má překvapivé důvody.

17.8.2019 v 9:59 | Karma článku: 11.61 | Přečteno: 368 | Diskuse

Petr Holoubek

Tisková konference Jana Hamáčka

Tisková konference Jana Hamáčka ohledně setrvání ČSSD ve vládě tak, jak by měla vypadat, ale nejspíš nebude. Bohužel.

17.8.2019 v 9:38 | Karma článku: 12.63 | Přečteno: 398 | Diskuse

Nikola Borovičková

Zrušením stravenek lidé opravdu nepřestanou jíst

Opozice stravenkové "revoluce" přišla s opravdu bizarním argumentem. Tvrdí, že jakmile na penězích nebude napsáno „stravenka“ tak to znamená, že lidé nebudou utrácet peníze za jídlo a ztratí se tak jeden z pracovních benefitů.

17.8.2019 v 8:50 | Karma článku: 27.35 | Přečteno: 455 | Diskuse

Martin Mařák

Jak se řídí stát jako firma

Ehm, jaksi však až jen do té doby, než skutečný šéf BIG BOSS firmy rozhodl, že tomu bude jinak. Pak pan premiér poslušně sklapl podpatky.

17.8.2019 v 7:37 | Karma článku: 12.51 | Přečteno: 350 | Diskuse
Počet článků 40 Celková karma 16.22 Průměrná čtenost 431

Politolog, historik a publicista. Veliký příznivec kritického myšlení a nepřítel frází. Lehký provokatér.:-)

Najdete na iDNES.cz