Já sice na bývalém režimu nevidím dobrého skoro nic, ale připadá mi, že někteří lidé silně přehánějí, když některé dnešní problémy házejí na záda dědictví po něm.

Před několika týdny jeden z pravidelných blogerů napsal, že to, že máme nedostatek některých profesí, je způsobeno neblahým dědictvím po době komunismu. A jmenoval mimo jiné i profesi řidičů autobusů.

Ve skutečnosti je realita taková, že si dopravní podniky stěžují na to, že zatím je řidičů ještě jakýs takýs dostatek, ale že to táhnou lidé, kteří z hlediska této profese (samozřejmě nikoli z hlediska lidského života jako takového) patří do řad seniorů, tady nad padesát let. Neboli to táhnou právě ti, kteří do té profese šli ještě za bývalého režimu a které listopad 1989 zastihl jako začátečníky. Hrozící a blížící se nedostatek řidičů vyplývá z toho, že jich je málo mezi lidmi mezi 30 a 45 lety, kteří v žádném případě nemohli tuto práci dělat ještě za Husáka, protože jim bylo maximálně tak pět, deset nebo patnáct let. Ty měl do té práce zverbovat už nový politický systém, ale neudělal to.

Tím neříkám, že bych chtěl návrat před rok 1989. Bude-li nedostatek šoférů autobusů, raději omezím své cestování, než aby zde opět bylo to, čeho jsme se zbavili.

Tím říkám, že jen slaboch se přespříliš vymlouvá na minulost. Komunisté nic dobrého nepřinesli, ale existují i takové problémy, za které oni nemohou.

Ale pro některé lidi je pohodlnější na ně svalovat všechno, než si přiznat, že v něčem selháváme i my.

Nebo se svalují generační nešvary na moderní technologie. Sedí mladí lidé na sociálních sítích? Kdysi zase měli svoje party. Hrají násilnické počítačové hry? Před počítačem si hráli s plastovými samopaly. Obdivují nekriticky youtubery? Kdysi obdivovali třídní grázly nebo zdrogované rockery.