Boje o Hrad
Prezident České republiky Miloš Zeman leží v pražské Ústřední vojenské nemocnici. Jeho stav je vážný a dle mínění ošetřujících lékařů není v nejbližší době na obzoru řádné plnění odpovědné úlohy hlavy státu. Ve své odpovědnosti pojednou vnímané jinými zodpovědnými tak, až se zdá, jako by nám celou dobu Ústava ČR lhala a „srdce Evropy“ nebylo parlamentní, nýbrž prezidentskou republikou.
Nezačínejme ale zhurta, vezměme to krok po kroku. Vrchní velitel armády si nemohl pro své stonání „zvolit“ lepší čas. Stále nepřehlédnutelnější dopady jeho krajně nezdravého, nespartánského životního stylu si vybraly svou zatím nejtěžší daň. Chátrající první občan postupně již dříve na minimum omezil zahraniční či domácí cesty a ani se netajil nutností takzvaných pyžámkových dní. Čili rostoucí únavou a závislostí na „dvoru“. Samy vystoupily paralely ke stařičkým mocnářům, stínům sebe samých; k chřadnoucím vladařům závislým na kamarile. V případě Pražského hradu všeobecně známé mocenské klice s problematickými vztahy k zákonům nebo úzkými vazbami na Kreml. Panoptiku informujícím o těžkém Zemanově stonání s bezohlednou nešikovností evokující závěrečné Brežněvovy roky...
Vážné prezidentovy neduhy se staly veřejným tématem č. 1 o to snáz, že se přesně kryjí s počátkem povolebního vyjednávání, do nějž má „hradní pán“ co mluvit. Tím více všemi mastmi mazaný stratég, jenž x-krát překročil rámec ústavně daných pravomocí. Poslední léta s lehkostí servírovanou na stříbrném podnose složité právně-politické situace ministerského předsedy Andreje Babiše, jenž se na prezidentově libovůli stal doslova závislým.
Když volební klání pro premiéra nedopadlo nejlíp, mohl se snad ještě utěšovat hypotetickou nadějí na nový kabinet, který by se stal prezidentským majstrštykem, jímž by první přímo volená hlava státu korunovala své machiavelistické dílo. Jenže Zeman v sídle českých králů přinejmenším ještě dlouho nepobude. Pokud vůbec. O jeho mdlém zdraví se snažil co nejdéle mlžit a lhát jak nejužší kruh „dvořanů“, motivován (často zřejmě nekalými) zájmy a spády, ale využily ho i strany protivné. Veteránovu indispozici se okamžitě a střelhbitě pokusili zužitkovat především všichni odpůrci zemanovsko-babišovského tábora. Teď, nebo nikdy! Pozvedl se mrak všeobecného zájmu o prezidentův život, jako by ani nic jiného v širém světě nebylo. Najmě jeho úhlavní nepřátelé se stále předhánějí v přáních nejlepšího zdraví, aby hned přidali podstatu věci - šlo by prezidenta rychle odstavit od moci na základě zdravotních příčin? Samozřejmě ne natrvalo, jen dočasně, že ano. Chceme jej chránit.
Skutečných motivů ke „státotvornému“ činu je jako (prolínajících se) blech. Některé mají dávno pifku na vazby mezi Hradem, Moskvou, Pekingem a bůh ví kým ještě. To je například oblíbené téma předpovídatelně tendenční České televize, média veřejné služby. Jiní, partajníci s kusadly vysloveně vyhladovělými léty bez vrcholné moci a penězovodů, se přednostně snaží podtrhnout stoličku dosavadnímu premiérovi, co má už takhle pořádný kus másla na hlavě. Vysát z populistického multimiliardáře Babiše krev pomocí státního aparátu, to by bylo něco! Příště by plánovaná pravicová koalice neměla žádnou srovnatelnou konkurenci, jelikož bratislavský rodák sám predátorsky odrovnal všechny vlastní levicové spojence.
Po čertech aktivní je v boji za plnou funkčnost otčiny předseda Senátu Miloš Vystrčil z Občanské demokratické strany. Ani jemu se nedá upřít přímočará logika, jakkoli maskovaná čím jiným než nejsvětějšími zájmy národa. Dílem může dosáhnout umenšení tradičního lidového nesouhlasu se samotnou existencí horní parlamentní komory (její moc vyautováním prezidenta automaticky vzroste). Stejně jako souběžně snadno dopomůže mateřské ODS ke zformování nové vlády. Dílem také ještě opětovně pohladí ego veřejnoprávní mediokracie, jež druhému nejvyššímu ústavnímu činiteli div nelíbala lakýrky po provokativní návštěvě Tchaj-wanu, kde mentalitou aparátčický funkcionář zopakoval variaci na Kennedyho berlínský projev: „Jsem Tchajwanec.“ A na těchto základech již lze postavit kandidaturu na příštího „Nejvyššího“. Je to jen otázka času. A Zemanova zdraví.
Text je rozšířením analýzy publikované slovenským deníkem Pravda
Pavel P. Kopecký
Sedláci u Chlumce
Novoroční předsevzetí jsou velmi častá a ambiciózní. Často také právě proto nejsou lidmi dodržována. A co teprve politiky!
Pavel P. Kopecký
Právě jsem se vrátil z Hradu!
Prezident všechny mé návrhy přijal! - Premiéři Klement Gottwald a Petr Fiala mají hodně společného...
Pavel P. Kopecký
Politická Štěstěna aneb Kdo spláče nad výdělkem
Nad výdělkem letošních sněmovních voleb spláčou především takzvaní obyčejní lidé. Dolních deset milionů.
Pavel P. Kopecký
Groteskní svátek demokracie
Volební plytkost osobností, témat i perspektiv aneb Grotesknost při budování státu svrchovaně zaručena
Pavel P. Kopecký
Všeho do času!
ČSSD zažívá osud podobný KSČ. Druhá či třetí liga svým karierismem a hloupostí stranu zcela zničila.
Pavel P. Kopecký
Nemocní mocní
Moc bývá návykovější než nikotin s heroinem dohromady. Drogová závislost vzniká snadno a rychle. Odcházení znamená těžkou odvykačku.
Pavel P. Kopecký
Slovenské národní povstání a Češi
Kdo si teď u nás v ČR vzpomněl, že je výročí Slovenského národního povstání? Přitom je SNP nedílnou součástí českých moderních dějin
Pavel P. Kopecký
Islamistický blitzkrieg
Bleskové vítězství náboženských radikálů je především projevem klíčových geopolitických změn ve světě.
Pavel P. Kopecký
Dlouhý pochod z Afghánistánu
Tak jsme konečně u Kábulu přestali bojovat za Prahu! Kdo ponese důsledky tohoto militaristického dobrodružství??
Pavel P. Kopecký
Nová výzva KSČ!
KSČ si od roku 1921 prošla řadou bouřlivých změn, takže je dnes klíčovým reformátorským nástrojem své země!
Pavel P. Kopecký
Politici, básníci a vogonská poezie
Vztah mezi kulturou a politikou je vzácně ošidný! Stejně tak je ošidný na osm pádů skloňovaný pojem politická kultura!
Pavel P. Kopecký
Íránské volby a krok zpět
Americký nátlak na Írán vyvolal pravý opak zamýšleného - posílení tamějšího antiamerikanismu a jeho spojenectví s Čínou!
Pavel P. Kopecký
Putin a Biden – počátky ulamování hrotů?
Ženevskému summitu Bidena s Putinem dominovala symbolika. Včetně touhy Rusů ukázat světu, že jsou si s Američany rovni.
Pavel P. Kopecký
Biden a Írán – limity obrodného procesu
Trumpova zběsilá taktika enormního nátlaku na Írán je ta tam. Neměla úspěch a pomohla daleko nebezpečnější Číně.
Pavel P. Kopecký
Comeback nočního vlka
Hamáček zvítězil jen proto, aby prohrál. Aby umožnil návrat politických šelem. Hyen, které se sbíhají na kořist.
Pavel P. Kopecký
Virtuální socdemokraté
Aktuální "výbušná aféra" svou bombastičností zastiňuje jiné záležitosti. Včetně těch dlouhodobě daleko podstatnějších.
Pavel P. Kopecký
Propaganda alfa samců
Ke každé masivní propagandě náleží budování atmosféry strachu. Strach je totiž ideální prostředek manipulace!
Pavel P. Kopecký
Rošády a jedy
Nástup jedovatých politických garnitur bývá často jen nedomyšlenou reakcí voličů na selhání tradičních mocenských struktur!
Pavel P. Kopecký
Oběti války
Po stávající válce virové přijde válka hospodářská. A je dokonale jasné, kdo budou jejími hlavními oběťmi!
Pavel P. Kopecký
Nezapomínejme!
Nezapomínejme, jací jedinci nám zkoušejí vládnout a čeho jsou často schopni, aby si udrželi svou moc!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 131
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 507x