Titanik sociální demokracie
Sociálně demokratický proud troubí na ústup. Toť víceméně celoevropský proces, ale jeho středoevropská odnož patří k nejmarkantnějším. Polsko a Maďarsko tradiční demokratickou levici prakticky zrušily a jejich dominantní partaje se ani nenamáhají skrývat volnou inspiraci Pilsudského či Horthyho érou. Politiku Budapešti dokonce znalci charakterizují jako refeudalizaci. Inu, Horthy byl přece c. k. admirál...
V České republice má Česká strana sociálně demokratická našlápnuto k tomu, aby si sama dala ránu z milosti. Takže jediný, kdo se ještě v regionu drží na výsluní, je slovenský Smer. Opatřený výhodou, že „obsluhuje“ voliče od radikální levice po střed.
Pražské vládní koalici dominuje levicově populistický projekt ANO 2011, značící nejambicióznější projekt druhého (nově možná "až" čtvrtého) nejbohatšího Čecha, bratislavského rodáka Andreje Babiše. Mocenská améba, která by mohla stejně dobře konat tvrdě pravicové kroky, kdyby to přineslo obchodní či mocenský zisk předsedovi a jediné faktické postavě hnutí. S ním do holportu šla v minulém volebním období ČSSD, jež vzápětí pokazila, co (ještě) mohla. Nebyla s to nabídnout mediálně atraktivní postavy, kdežto dnešní ministerský předseda skvěle pochopil tajemství videopolitiky. Investici zhodnotil báječně, jelikož koaliční partner alias úhlavní nepřítel Lidový dům obsazoval pozice tradičně, postaru. Dle partajních kamarádšoftů. Já na bráchu, brácha na mě. Průměrnost, loajalita a formálnost stranické knížky coby ideál. Premiér Sobotka, jenž se na svůj post předsedy „strany a vlády“ hlavně trpělivě proseděl, přišel pod tlakem politicko-mediální divize holdingu Agrofert o všechno.
Pozice se tudíž vzápětí přepólovaly. Z Andreje Babiše, byť trestně stíhaného, se stal premiér a sociální demokraté s ním zůstali. Z neukojené touhy po postech, co jiného. V prvním období mocenské spolupráce s multimiliardářem ztratili voliče, ve druhém dech. Ztrácejí právo na (parlamentní) existenci, jak tomu přisvědčují také výsledky evropských voleb. V nich obdrželi nula mandátů.
Dokud byla „oranžoví“ silní, její klíčové problémy prakticky nikdo z papalášů neřešil. Teď, když se potácí na hranici volitelnosti, vystupují o to palčivěji na povrch jako vřed. Problémy s hrozivým zadlužením se podařilo jakž takž vyřešit, ale to je asi tak všechno. Ukazuje se nedostatek kvalitních kádrů, které stranická věrchuška systematicky likvidovala. Dlouho se z podobných důvodů neprovozovala kvalitní politická prognostika či vzdělávání straníků. Léta chyběla opravdová strategie a výtečníci ve vedení nesmyslně okysličovali plamen konfliktu s bezohledným „hradním pánem“ Zemanem. Se skutečným polistopadovým obnovitelem „socanů“, jenž má sloní paměť a vybraným spolustraníkům nikdy neodpustil „zradu“. Že jej nezvolili prezidentem v nepřímé volbě roku 2003.
Z motivovaného Zemana se i proto stala dvakrát přímo zvolená hlava státu – a klíčový hybatel české mocenské scény, který se jako nějaký temný bůh mstí. Má páky na premiéra Babiše, a současně si udržuje neformální vliv v několika partajích. Včetně rovněž uvadající Komunistické strany Čech a Moravy, jejíž vedení se taktéž snaží rychle urvat, co se ještě urvat dá. Pročež hlasováním podporuje vládní koalici.
Vznikl tím barvitý paradox. Zatímco Smer zrodilo spojení hlavních levicových sil Slovenska, v Česku zůstaly oddělené a konkurenční. Spolupracující spíše ad hoc. Systematizace věci přišla na pořad dne až teď, za obchodníka Babiše. Ten oproti „intelektuálním“ vůdcům Lidovému domu snadno a rychle pochopil, že vazby na minulý režim občany dávno nezajímají. Takže například trapná kampaň za odstranění pražského pomníku maršála Koněva není než projevem nadbytku ambicí místního starosty a nedostatku jeho politického důvtipu.
Celé je to mocenské řešení pragmatické, z nouze, s křížkem po funuse. V něm KSČM, blízká původně levicovému Zemanovi, slušně napomáhá likvidaci ČSSD. Její tonoucí loď už začínají opouštět krysy, zatímco hudba na palubě Titanicu stále hraje. Ponižující koaliční píseň.
Obdobný komentář publikoval slovenský deník Pravda
Pavel P. Kopecký
Sedláci u Chlumce
Novoroční předsevzetí jsou velmi častá a ambiciózní. Často také právě proto nejsou lidmi dodržována. A co teprve politiky!
Pavel P. Kopecký
Právě jsem se vrátil z Hradu!
Prezident všechny mé návrhy přijal! - Premiéři Klement Gottwald a Petr Fiala mají hodně společného...
Pavel P. Kopecký
Boje o Hrad
Hlava státu je těžce nemocná a brzké uzdravení jí nejvíce veřejně přejí úhlavní nepřátelé. Proč asi?
Pavel P. Kopecký
Politická Štěstěna aneb Kdo spláče nad výdělkem
Nad výdělkem letošních sněmovních voleb spláčou především takzvaní obyčejní lidé. Dolních deset milionů.
Pavel P. Kopecký
Groteskní svátek demokracie
Volební plytkost osobností, témat i perspektiv aneb Grotesknost při budování státu svrchovaně zaručena
Pavel P. Kopecký
Všeho do času!
ČSSD zažívá osud podobný KSČ. Druhá či třetí liga svým karierismem a hloupostí stranu zcela zničila.
Pavel P. Kopecký
Nemocní mocní
Moc bývá návykovější než nikotin s heroinem dohromady. Drogová závislost vzniká snadno a rychle. Odcházení znamená těžkou odvykačku.
Pavel P. Kopecký
Slovenské národní povstání a Češi
Kdo si teď u nás v ČR vzpomněl, že je výročí Slovenského národního povstání? Přitom je SNP nedílnou součástí českých moderních dějin
Pavel P. Kopecký
Islamistický blitzkrieg
Bleskové vítězství náboženských radikálů je především projevem klíčových geopolitických změn ve světě.
Pavel P. Kopecký
Dlouhý pochod z Afghánistánu
Tak jsme konečně u Kábulu přestali bojovat za Prahu! Kdo ponese důsledky tohoto militaristického dobrodružství??
Pavel P. Kopecký
Nová výzva KSČ!
KSČ si od roku 1921 prošla řadou bouřlivých změn, takže je dnes klíčovým reformátorským nástrojem své země!
Pavel P. Kopecký
Politici, básníci a vogonská poezie
Vztah mezi kulturou a politikou je vzácně ošidný! Stejně tak je ošidný na osm pádů skloňovaný pojem politická kultura!
Pavel P. Kopecký
Íránské volby a krok zpět
Americký nátlak na Írán vyvolal pravý opak zamýšleného - posílení tamějšího antiamerikanismu a jeho spojenectví s Čínou!
Pavel P. Kopecký
Putin a Biden – počátky ulamování hrotů?
Ženevskému summitu Bidena s Putinem dominovala symbolika. Včetně touhy Rusů ukázat světu, že jsou si s Američany rovni.
Pavel P. Kopecký
Biden a Írán – limity obrodného procesu
Trumpova zběsilá taktika enormního nátlaku na Írán je ta tam. Neměla úspěch a pomohla daleko nebezpečnější Číně.
Pavel P. Kopecký
Comeback nočního vlka
Hamáček zvítězil jen proto, aby prohrál. Aby umožnil návrat politických šelem. Hyen, které se sbíhají na kořist.
Pavel P. Kopecký
Virtuální socdemokraté
Aktuální "výbušná aféra" svou bombastičností zastiňuje jiné záležitosti. Včetně těch dlouhodobě daleko podstatnějších.
Pavel P. Kopecký
Propaganda alfa samců
Ke každé masivní propagandě náleží budování atmosféry strachu. Strach je totiž ideální prostředek manipulace!
Pavel P. Kopecký
Rošády a jedy
Nástup jedovatých politických garnitur bývá často jen nedomyšlenou reakcí voličů na selhání tradičních mocenských struktur!
Pavel P. Kopecký
Oběti války
Po stávající válce virové přijde válka hospodářská. A je dokonale jasné, kdo budou jejími hlavními oběťmi!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 131
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 507x