Bombardování Jugoslávie nepřispělo k stabilitě Balkánu ani mezinárodních vztahů
Toho již v žádné straně nechtějí, a tak se nejspíše stébla chytá…
Pro širší představu zvídavého čtenáře, jemuž není lhostejné, jak velkým množstvím politických frází jsme stále a znovu krmeni, přidávám dnes, s laskavým svolením autora, specialisty na Balkán, text známého rozhlasového novináře – a mého kamaráda – Thomase Kulidakise.
Od zahájení náletů Severoatlantické aliance na bývalou Jugoslávii uběhlo dvacet let. Je to dostatečná doba na zhodnocení dosavadního vývoje a poučení z následků 78 dnů, po které padaly bomby na cíle v dnešním Srbsku, Černé hoře i Kosovu.
Na odůvodnění vojenské akce NATO panují v zásadě čtyři hlavní názory. Za prvé, že se jednalo o agresi vůči suverénnímu státu, který se snažil vypořádat se separatistickými povstalci.
Za druhé, že se jednalo o způsob, jak zabránit pokračování humanitární katastrofy, zachránit nevinné civilisty od utrpení a nedopustit opakování masakrů v Bosně a Hercegovině. Zde je nutné dodat, že tam se dopouštěly válečných zločinů všechny bojující strany, tedy Srbové, Chorvati i muslimští Bosňáci.
Další dva pohledy se týkají samotné podstaty mezinárodních vztahů. Podle jednoho se jednalo o nezákonný zásah Západu a Severoatlantické aliance bez požehnání Rady Bezpečnosti OSN. Někteří k tomu dodávají, že v zájmu ukotvení mocenské pozice a ekonomických zájmů Západu, hlavně Spojených států amerických na Balkáně.
Podle dalšího se právě bombardování bývalé Jugoslávie stalo zlomem ve vztazích mezi Západem a nástupnickým státem Sovětského svazu Ruskem po konci studené války. Navíc došlo k vytvoření precedentu, který předznamenal tragický vývoj budoucí. Tedy útok na Irák Saddáma Husajna, který zemi rozvrátil. Akce USA a jejich spojenců, vedená také bez požehnání OSN, zanechala mocenské vakuum, které se stalo živnou půdou pro radikály, ztělesněné takzvaným Islámským státem.
Stávající situace na západním Balkáně, v prostoru bývalé Jugoslávie, má k rozvratu Blízkého a Středního východu daleko. Při hodnocení uplynulých 20 let a výhledu na roky další je ale třeba říci, že vojenská kampaň vedená Severoatlantickou aliancí mnoho dobrého nepřinesla. Kosovo vyhlásilo jednostranně samostatnost. I přes odpor mezinárodního společenství ustanovilo vlastní armádu. Navzdory kategorickému nesouhlasu Evropské unie a Spojených států amerických začalo vést celní válku se Srbskem i Bosnou a Hercegovinou. Samostatnost Kosova neuznává ani pět členských států Evropské unie: Kypr, Španělsko, Slovensko, Rumunsko a Řecko.
Srbsko má zájem o vstup do Evropské unie, které by se tato země rozhodně hodila. Bělehradské Centrum pro svobodné volby a demokracii v průzkumu ale zjistilo, že dvě třetiny Srbů si přejí vojenskou neutralitu země. Se západními vojenským organizacemi si přeje sblížení jen sedm procent obyvatel. Jak prohlásila srbská premiérka Brnabićová, Srbsko si pamatuje, kdo stál při něm a kdo ne. Stálo při něm Rusko. Podobně mluvil také kosovský prezident Thaći, ale s opačným znaménkem. Vyjádřil vděčnost za intervenci, která přispěla k samostatnosti.
Západní Balkán zůstává nestabilní a je to částečně i výsledek zásahu NATO. V Kosovu na bezpečnost dohlíží na 4 a půl tisíce jeho vojáků. Priština svými posledními kroky sympatie mezinárodního společenství rozhodně nezíská. Momentální srbské vedení se snaží dívat do budoucnosti, ta má ale rysy pouze členství v unii. Bombardování bývalé Jugoslávie bylo také velká zkouška pro nové členy, včetně České republiky. Vstupovala do obranné aliance, během necelých dvou týdnů byla součástí agrese vůči tradičnímu srbskému spojenci, který žádný členský stát aliance nenapadnul. Rozpaky jasně vyjádřila česko-řecká diplomatická iniciativa k přerušení útoků NATO. Za nás vedená tehdejším ministrem zahraničí Kavanem.
Rusko v roce 1999 nabylo dojmu, že na jeho zájmy se v době détente nehledí a vrátilo se k studenoválečným praktikám velmocenského soupeření se vším všudy. V zájmu budoucnosti je potřeba, aby se chyby neopakovaly a NATO bylo vždy a jen obrannou aliancí.
Pavel P. Kopecký
Sedláci u Chlumce
Novoroční předsevzetí jsou velmi častá a ambiciózní. Často také právě proto nejsou lidmi dodržována. A co teprve politiky!
Pavel P. Kopecký
Právě jsem se vrátil z Hradu!
Prezident všechny mé návrhy přijal! - Premiéři Klement Gottwald a Petr Fiala mají hodně společného...
Pavel P. Kopecký
Boje o Hrad
Hlava státu je těžce nemocná a brzké uzdravení jí nejvíce veřejně přejí úhlavní nepřátelé. Proč asi?
Pavel P. Kopecký
Politická Štěstěna aneb Kdo spláče nad výdělkem
Nad výdělkem letošních sněmovních voleb spláčou především takzvaní obyčejní lidé. Dolních deset milionů.
Pavel P. Kopecký
Groteskní svátek demokracie
Volební plytkost osobností, témat i perspektiv aneb Grotesknost při budování státu svrchovaně zaručena
Pavel P. Kopecký
Všeho do času!
ČSSD zažívá osud podobný KSČ. Druhá či třetí liga svým karierismem a hloupostí stranu zcela zničila.
Pavel P. Kopecký
Nemocní mocní
Moc bývá návykovější než nikotin s heroinem dohromady. Drogová závislost vzniká snadno a rychle. Odcházení znamená těžkou odvykačku.
Pavel P. Kopecký
Slovenské národní povstání a Češi
Kdo si teď u nás v ČR vzpomněl, že je výročí Slovenského národního povstání? Přitom je SNP nedílnou součástí českých moderních dějin
Pavel P. Kopecký
Islamistický blitzkrieg
Bleskové vítězství náboženských radikálů je především projevem klíčových geopolitických změn ve světě.
Pavel P. Kopecký
Dlouhý pochod z Afghánistánu
Tak jsme konečně u Kábulu přestali bojovat za Prahu! Kdo ponese důsledky tohoto militaristického dobrodružství??
Pavel P. Kopecký
Nová výzva KSČ!
KSČ si od roku 1921 prošla řadou bouřlivých změn, takže je dnes klíčovým reformátorským nástrojem své země!
Pavel P. Kopecký
Politici, básníci a vogonská poezie
Vztah mezi kulturou a politikou je vzácně ošidný! Stejně tak je ošidný na osm pádů skloňovaný pojem politická kultura!
Pavel P. Kopecký
Íránské volby a krok zpět
Americký nátlak na Írán vyvolal pravý opak zamýšleného - posílení tamějšího antiamerikanismu a jeho spojenectví s Čínou!
Pavel P. Kopecký
Putin a Biden – počátky ulamování hrotů?
Ženevskému summitu Bidena s Putinem dominovala symbolika. Včetně touhy Rusů ukázat světu, že jsou si s Američany rovni.
Pavel P. Kopecký
Biden a Írán – limity obrodného procesu
Trumpova zběsilá taktika enormního nátlaku na Írán je ta tam. Neměla úspěch a pomohla daleko nebezpečnější Číně.
Pavel P. Kopecký
Comeback nočního vlka
Hamáček zvítězil jen proto, aby prohrál. Aby umožnil návrat politických šelem. Hyen, které se sbíhají na kořist.
Pavel P. Kopecký
Virtuální socdemokraté
Aktuální "výbušná aféra" svou bombastičností zastiňuje jiné záležitosti. Včetně těch dlouhodobě daleko podstatnějších.
Pavel P. Kopecký
Propaganda alfa samců
Ke každé masivní propagandě náleží budování atmosféry strachu. Strach je totiž ideální prostředek manipulace!
Pavel P. Kopecký
Rošády a jedy
Nástup jedovatých politických garnitur bývá často jen nedomyšlenou reakcí voličů na selhání tradičních mocenských struktur!
Pavel P. Kopecký
Oběti války
Po stávající válce virové přijde válka hospodářská. A je dokonale jasné, kdo budou jejími hlavními oběťmi!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 131
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 507x